Od svého pijanského přítele Normana občas slýcháš příběhy o po zuby ozbrojených borcích, kteří radioaktivní pustinu přejali za svůj bezpečný domov. Lidé kolem tebe nejsou ten případ. Do východní Arizony přišli jako chudáci před třiceti lety z oblasti Nového Mexika, odkud je vyhnala neúroda a agresivní nájezdnické kmeny, a chudáky zůstali nadále. Usadili se v lesích kolem malého opuštěného komplexu s, jak říká jeden ze sousedů, „svítícím toxickým sráčem“, a na takto kontaminované půdě se pokoušeli celých třicet let normálně žít. Kruh se ale opět uzavřel, nájezdníci a dlouhá sucha nakonec pohltili i toto místo.

Dnes ráno tě otec poslal pro vodu kousek do pustiny, ve které trávíš spoustu takových nudných dní. Pořád jenom poskakovat mezi dobytkem a obilím, dobytkem a obilím... Otec ale tvrdí, že všude kolem je spousta takových, kteří nemůžou čestně prohlásit ani to – nebo si to přinejmenším myslí. Pod nohama si vychutnáváš křupání desítky let starých větví a říkáš si, že to tam venku jistě nebude tak hrozné, jak se říká. Určitě ne horší než tady - ty sucha jistě osadu zničí od základů. Tvůj milovaný, nudný domov...

Pomalou chůzí se šouráš zpátky; vždyť ani není kam spěchat. Čas v pustině se vleče jako šnek… I když se porazila brahmína a bude táborák. Věci se ale mají evidentně jinak. K nebi na západě stoupá hnusně černý chuchvalec kouře, střídavě doprovázený praskáním a nářekem tvého otce. Stovky, tisíce různých myšlenek se ti zarývá hluboko do srdce, tak je zanecháváš někde za sebou a utíkáš na pomoc tomu, co je ti – možná z celkové nouze - tak blízké. Zdravý rozum ti říká, že jdeš pozdě. Možná tvůj otec věděl co dělá, když tě ráno poslal co nejdál od svých starých nesrovnalostí.

Málokomu se podaří v jeden den vidět umírat otce v kupě popela a ztratit ženu. Chvíli sis chtěl jednu tu blbou kulku prohnat hlavou, jenže po žhářských bestiích nezbylo nic než jedna zlomená puška. Možná i proto teď pokorně stojíš před korodující cedulí ukazující směr Chewelah, od kterého tě dělí padesát zatraceně dlouhých mil. Doufáš, že středobodem přeživšího lidství není a nebyla tahle díra. Že Chewelah pořád ještě stojí…

I když ne zrovna tak jak jsi chtěl, tvůj život se od základů změnil.